Bez nároku na bodík.
Kluci z Ostrovů, na pokračování nebo na přeskáčku.
Je jim sedmnáct.
Šok ze včerejška zapomenut. Z deště se stalo slabé mrholení, bez potíží vystoupali do sedla, kde se jim otevřel výhled na obrysy okolních kopců.
Našli se.
Chvilka beznaděje pominula, nastává čas na špičkování.
„Tak jak to jde s Becky?“ dobírá si Malcolm Caluma.
„S tou, jak pořád mlčí?“ zbystří Norman. „Už jste si vyšli?“
„Zaprvý, to se neříká,“ opáčí Calum. „Za druhý není můj typ.“
„Prosím tě, proč? Ještě nedávno byla.“
„Bude moc upovídaná.“
„Vždyť sotva otevře pusu.“
„Teď jo. Ale viděli jste její mámu? Slyšeli jste její mámu? Počkejte pár let a bude to stejný.“
Nebude.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak jsem se prvně zasmála,
Tora
Tak jsem se prvně zasmála, ale pak mi došlo poslední slov. Tak nic.
Jelita. :) Ale stejně by jim
Terda
Jelita. :) Ale stejně by jim dal jeden svačinu. A teda konec je zlověstný.
to poslední slovo teda zebe
Aries
to poslední slovo teda zebe
Jejda, já jsem vás všechny
Tess
Jejda, já jsem vás všechny ale ošklivě vytrénovala, asi.
Nebo jsem tam hodila tu otočku moc prudce.
Nebude to stejný. A vezme si ji Malcolm :D
"Slyšeli jste její mámu?"
Zuzka
"Slyšeli jste její mámu?"
:)))))
Zní to, jako by byla dobře slyšet i mezi těmi kopci.
No právě! :D
Tess
No právě! :D