Pátrání

Všudypřítomná tísnivá temnota nutí tlumit hlas a našlapovat po špičkách. Bezvýsledně pátrají v opuštěných stínech. Všude jen známky nečekaně zmařené všednosti.
Sféra neduživě skomírá, bledé stíny klamou.
Xénie se neustále ohlíží. Nemůže se zbavit pocitu tajného sledování. Do mysli se vtírá příšerná vzpomínka na neviditelné pronásledování. Ani zářivě jasný den ji tenkrát neochránil, nebýt Evžena, nepřežila by.
Evžen se vzpomínkami nerozptyluje. Všechny smysly naostřené do krajnosti, nervy vybičované k nesnesitelnosti, sebedrobnější hnutí ani šelest mu nesmí uniknout!
Proto první postřehne paprsky světla tenké jako vlas. Pokradmu, plíživě rozleptávají zmrzlou zem.
Vypadá to jako západ slunce pozorovaný skrz popraskaný hliněný džbán.