Nechtěný chlapeček

Ke klaviatuře ho posadili, když mu mohlo být tak sedm, možná osm let. Jak přesně je chlapec starý, nikdo nevěděl. Vdova Glückaufová syna přivedla do Klárova ústavu, protože už se nezvládala starat o nevidomé dítě, ale přiznala vychovatelům, že syn není její, jen se jej z lítosti ujala. 
Talent malý Kilian projevil v okamžiku, kdy poprvé stiskl klávesy. Brzy si osvojil nejen hru na klavír, ale také na varhany, křídlovku, klarinet a obstojně zvládal i hru na housle. Měl absolutní sluch a brzy se stal z žáka učitelem. Na přelomu století nebyl v Praze nástroj, který by nenaladily jeho ruce.