Z deníku výtržníka

Přístupnost: dvě a více mozkových buněk
Shrnutí: Byli mladí. A nevinní. Podle svých vlastních slov.
Upozornění: Tato povídka pracuje se záměnou významů z autorčiných dětských let. Tehdy jí „čištění bažantů na ošetřovně“ připadalo jako nejkomičtější školní trest, jaký kdy kdo vymyslel. Ve své nevinnosti teprve o mnoho let později zjistila, co to ten bažant vlastně je. V této povídce se však autorka vrací časem a znásilňuje kánon zaplněním ošetřovny hrabavými ptáky z čeledi Phasianinae.
Upozornění no.2: Tato povídka je vykradačská. Naštěstí vykrádám jen svůj vlastní nápad a nápad mého drahého brášky George, který mi to jistě odpustí.
Prohlášení: Postavy a prostředí v této povídce mi nepatří. Zejména Percy je za to určitě rád.
Poznámka: HP není mrkev! Děkuji ti, Suze, že ses tu na poslední chvíli zjevila a zachránila mě :)
Poznámka no.2: Omlouvám se za menší zpoždění. Přepisováno a formátováno ve stavu, který se zdraví zrovna nepodobá.
(Pozn. pro větší přehlednost - v rámci deníku: Fred, George)
***
Pondělí, 4. září 1989
Málem jsme zmeškali Zařazování. Hluboce nás to rmoutí, musíme ovšem přiznat, že mnohem víc by to očividně mrzelo školníka a profesorku s přísným culíkem, kteří ho málem zmeškali s námi.
Museli strašně prahnout po těch větrových bonbonech, tomu říkám pochoutka. Ale ten Percyho výraz, když zjistil, že je přilepený k sedadlu a nemůže vystoupit! Ten za to zatraceně stál.
Škoda že ho stihli odlepit.
Věčná škoda. Představ si taťkův výraz, kdyby ho zítra našli zase doma.
Ginny by se potrhala smíchy.
Mamka se potrhá taky, až se dozví o našem rekordu.
Náhodou, měla by na nás být náležitě hrdá. Školní trest ještě před začátkem školního roku? Vsadím se, že jsme trumfli i strejdu Biliuse.
Úterý, 5. září 1989
Přísný culík vede naši kolej. Začíná se nám to zamotávat.
Přestávám se těšit na sobotu.*zádumčivý tón*
Měl bys ten papír naučit mluvit, aby ten tvůj zádumčivý tón mohl i předvést.
A víš, že to vůbec není špatný nápad?
Nejlepší zádumčivý tón umí Ron.
Napíšu mu, aby nám poslal nahrávku.
Pošli mu rovnou i to záchodový prkýnko, co jsme mu slíbili.
Středa, 6. září 1989
Jestli nás tu někdo objeví...
... tak to určitě nebude Filch.
Pravda, ten z té skříně asi chvíli nevyleze.
Poslyš, neslyšíš kroky?
Zatr- -
Sobota, 9. září 1989
Nikdy bych nevěřil, že na ošetřovně mají tolik bažantů.
Vážně, kde je tam všechny drží? Pomfreyové bych se nechtěl dostat do rukou.
Taky tě děsí ten zlověstný lesk, co má v očích? Ta byla v minulém životě dračice, vsaď se.
Nebo bažantice.
Tou je teď.
Mimochodem, nemáš pocit, že se nám Percy vyhýbá?
Jo. Kdykoli kolem něj projdu, otáčí se zadkem ke zdi. Nejspíš před námi něco skrývá.
No, jestli to má co dělat s jeho zadkem, rád bych se nejdřív naobědval, než zjistím, o co jde.
Pondělí, 11. září 1989
Tak mám dojem, že ten řev ze sklepení slyším až sem.
Tak mám dojem, že trochu přeháníš. Vždyť je to sotva deset minut, Snape to ještě nemohl objevit.
Tak mám dojem, že zapomínáš, co v tom kotlíku bylo.
Myslíš předtím nebo potom, co jsme tam nastrčili tu Raubířovu rachejtli?
Myslím tu věc, co původně měla být lektvar na léčení vředů, než jsi do toho pustil plnou hrst šnečích ulit.
Tak mám dojem, že Snapeovi naskáče pár vředů navíc.
Možná by neškodily ani Percyho zadku, co říkáš?
Možná bych tuhle debatu ukončil.
Čtvrtek, 14. září 1989
Bratře?
Ano, bratře?
Jsem v depresi.
Pročpak?
Já... ani nevím, jestli ti to říkat...
Co? Dal ses na chov bažantů?
Ne, jen...
Viděls Filche v negližé? No tak, Georgi, nevzlykej.
T-to Percy! *zavytí*
Nevyj a vyprávěj.
Dneska jsem ho viděl na chodbě.
Chápu, to musel být traumatický zážitek.
Podíval se na mě... hrdě.
COŽE?!
Nafoukl se jako ropucha, vždyť to znáš, ten jeho pohled. A... a řekl, že ho těší, jak vzorně se my dva zatím ve škole chováme.
*hlava v dlaních*
Chce se mi umřít.
Celý náš život... celá naše kariéra... všechny ty roky příprav, všechno je v troskách.
Balíme se a odjíždíme, bráško, tady nemáme co dělat. Měls pravdu, dáme se na chov bažantů.
- Ha! Můj geniální, geniální bratře, teď jsi mi vnukl nápad s velkým N!
Sobota, 16. září 1989
Máme ho!
MÁME HO!
Nikdy bych nevěřil, že to bude tak snadné.
Já taky ne. Podle toho, jak se Pomfreyová pořád tváří, bych čekal přinejmenším tajnou armádu králíkodlaků pod stolem její kanceláře.
No, možná jí na těch bažantech zas tolik nezáleží.
Nebo ji nikdy nenapadlo, že by jí je chtěl někdo krást.
No, popravdě, mě taky ne, až do předvčerejška.
Napadlo tě to ani ne týden poté, co ses dozvěděl, že vůbec existují. To značí, že jsi génius.
Neděle, 17. září 1989, 00:22
Hahahá...
Hahahahaha. Hahaha. Ha.
Chechechecheche! Chrrrň žbluňk!
Nesměj se tak nahlas, ještě to pokazíš.
Nevím, kdo tady ještě před chvílí otřásal stropem.
Pssst! Slyšíš?
C-... už se probouzí! Ale že mu to trvalo. Jeden by řekl, že spát v posteli s bažantem déle než dvě minuty je nemožné, ale náš Percánek jako obvykle bourá všechny rekordy.
Co bys taky chtěl od budoucího ministra kouzel. Děláme to vlastně pro jeho dobro, ne? Představ si, až jednou přijde na Ministerstvo s portfoliem, kde se na první stránce bude skvět nápis: Vydržel jsem v posteli s nebezpečnou nestvůrou. Samozřejmě už pak záleží, jak si to kdo vyl-... bože, vážně musí tak ječet?
Už se můžu smát nahlas?
00:27
Ozývají se divné zvuky. Máme důvodné podezření, že bažant se pokouší Percyho uškrtit.
00:29
Z ložnice vyletěla neidentifikovatelná změť peří a končetin, ječící jako sto ghúlů. Než jsme se stačili vzpamatovat, zmizela na schodech.
00:33
Ticho. To je tak strašné, nervydrásající ticho.
Připomíná mi to to ticho před rokem, jak mamka čekala, až jí vysvětlíme, proč má Ron místo nosu špendlík.
Nepřipomínej mi to! *zavytí*
00:35
Bažant se vrací. Sám.
Začínám se bát.
00:43
Záhada vyřešena. Percy běžel za McGonagallovou, aby ji vzbudil a oznámil jí, že ho přepadli.
Taky že jo. Takový bojový bažant... nesměj se tak nahlas, Frede.
Promiň. Když já... tohle je nejlepší okamžik mého života. Sedím za sochou Bartemia Ukrutného a poslouchám, jak Přísný culík plísníPercyho. PERCYHO, rozumíš? Bože, pustil bych si k tomu fanfáry.
00:44
McGonagallová se Percyho ptá, jestli snad šlo o vtip. To stojí za zaznamenání, neboť představa, že Percy vymyslel vtip, mě bude strašit ve snech po příštích čtyřicet let.
No... možná bych se ptal taky, kdybych otevřel dveře do ložnice a vyletěl na mě zuřící bažant.
Jo. Jenže Percy teď slízne všechnu smetanu za nás, uvědomuješ si to? Stane se oficiálně největším vtipálkem školy, shodí nás z piedestalu, Filch si založí složku s jeho jménem a...
Ach jo. *zádumčivý tón*
***
Pomalu zvedl hlavu od polorozpadlého sešitu plného hustě naškrábaných písmen. Uvědomoval si, že jeho čtením strávil mnohem víc času než ostatní, protože četl každé slovo třikrát a aby vůbec začal vnímat význam, musel se dvakrát vrátit na začátek. U některých písmen se zastavoval a zíral na tahy ruky, která mu kdysi byla tak blízká, hltal je očima, jako by se jich nikdy nemohl dost nabažit. Najednou měl obrovskou chuť sešit popadnout, přitisknout si ho k obličeji a cítit dotyk starého papíru na zavřených víčkách, cítit jeho vůni, nasát ji hluboko do sebe a nikdy nevydechnout.
Neudělal to. Uvědomoval si, že se na něj teď všichni dívají, nebo se spíš rozpačitě snaží předstírat, že se dívají jinam. Představil si je, jak krouží očima po obývacím pokoji a předstírají, že Harryho a Ginnyina stará svatební fotka na římse u krbu je tou nejzajímavější věcí na světě, a musel se chtě nechtě ušklíbnout.
Zvedl oči od roztrhaného balicího papíru. Trvalo to celou věčnost.
Překvapilo ho, že Ginny se vůbec nesnažila rozhlížet okolo: na rozdíl od Rona, Hermiony i Harryho upírala oči na něj, a neuhnula, ani když se jí podíval přímo do nich. Jeho malá sestřička, nejpřímější člověk, jakého kdy poznal.
„Našla jsem to nedávno,“ řekla tiše a Harry, Ron i Hermiona sebou překvapeně trhli. „Ve vašem starém pokoji. Vím, žes tam pak už nikdy nechodil. Mamka říkala, že se tam chce podívat, než se tě zeptá, co s tím může provést, ale... nebyla si jistá, jestli by to zvládla sama, tak jsem se nabídla, že jí s tím pomůžu.“
George sešitem zalistoval. Přestali do něj psát, když na ně tehdy McGonagallová přišla a napařila jim měsíc školního trestu. Netušil, že si tohle ještě pamatuje. Už teď litoval všech těch nepopsaných stránek; ale vlastně...
„Přiznám se, že jsem to ukázala Harrymu,“ pokračovala Ginny. „A shodli jsme se, že lepší vánoční dárek bychom ti nemohli dát.“
„No, ale kdybys chtěl něco jiného, dostal jsem letos fakt velkou spoustu ponožek,“ ozval se zničehonic Ron. Hermiona vypadala, že neví, jestli se tvářit pobaveně nebo pohoršeně, zatímco Ginny s Harrym nepokrytě vyprskli.
Přestali se smát jen o několik vteřin později, když se George znenadání zvedl a zamířil dlouhými kroky ke krbu.
„Georgi?“ odvážila se zeptat Ginny. Poprvé zapochybovala, jestli to vážně byl tak dobrý nápad.
Těsně před krbem se k nim otočil čelem a Ginny s úlevou zjistila, že se usmívá. Dokonce tak široce, jak ho neviděla se usmívat dobrých dvacet let.
„Omluvíte mě na chvilku?“ zeptal se a očima mu probleskla škodolibá jiskřička. „Myslím, že mi ještě chybí jeden dárek.“
*
25. prosince 2018, 22:21
Percy mě zabije, až tu krabici rozbalí.
Tedy jestli ho dřív nezabije bažant.
-
(Mimochodem, pro rejpaly: roku 1989 začínal školní rok pravděpodobně 4. září, neboť prvního byl pátek. Tedy, přiznávám se, že se mi nepodařilo dohledat žádný spolehlivý zdroj, který by to potvrzoval, ale troufám si tvrdit, že to má svou logiku.)