Proč taky jinak

Je únor.
„Blázne,“ říkali. „Nastydneš, dostaneš zápal plic a umřeš.“
„Stezky jsou zasněžené, zledovatělé, chodí se špatně, uklouzneš, zlomíš si nohu a umřeš.“
„Musíš mít dobré boty, ty vysoké. Jinak nepřekonáš balvany, skály, řvoucí rozvodněné potoky. Bahno, rašelinu...“ (Nebude zamrzlá?) „Zastihne tě noc. A mráz. A umřeš.“

Dostaneš zápal plic, zlomíš si nohu, umrzneš a umřeš?
No a co, pomyslíš si ve vlaku, který ani tak nespěchá jako se líně sune do Milngavie. Cítíš příval očekávání, surfuješ na vlně adrenalinu.
Otočíš se zády ke slovům Nejde to. Ne proto, ze si něco potřebuješ dokázat. Jen... nejsou důležitá.
Důležitá je Cesta.