Žena a kouzelník

Za ta léta dospěla k názoru, že on na kralování nejspíš doopravdy nemá povahu. S tím se ovšem nedalo nic dělat. Byl nejstarší.

Teď do sebe hodil další pohár vína, oznámil, že toho má pro dnešek dost, a odkráčel. Zase převlek, zase do města zjišťovat "jak lid smýšlí", což spíš znamenalo zpít se do němoty. Přemýšlela, kolikrát už takhle šel, a pak se divil. Oba jeho bratříčkové se neštítili únosů.

Žofie si povzdechla a obrátila se ke kouzelníkovi, co zamyšleně seděl u trůnu. Podívali se na sebe. Po těch letech si rozuměli beze slov.

Žito vstal a vyrazil za králem.