Mě si nevšímejte, já jen procházím ...

Potichoučku odmontovala kryt ventilace a proklouzla na servisní rampu starého skladiště. Byla docela bezpečně skrytá ve stínu. Celkově bylo skladiště dost mizerně osvětlené, na to, že se tu těch Maelstromáků scházelo tolik.

Mno, scházelo ... většina jich sotva zvládla chodit, jak byli pod vlivem snad všeho, co se dá sehnat. Bylo to, jak sledovat maňásky v loutkovém divadle. Prázdné, neměnné výrazy, nepřirozené pohyby těla ... případně hromádky neštěstí schoulené v koutě prakticky bez pohybu. Tězko říct, jestli dejchaj.

Ale to, že skoro nikdo nebyl při smyslech, jí vlastně docela hrálo do karet. Nelenila a vydala se po rampě směrem k řídící místnosti.