Sčítání ztrát

Samota byla příjemná. Všeobjímající nic ale netrvalo nikdy dlouho.
Bolest nebo strach?
První ucítil strach. Nebyl to jeho strach. Jen mírná ozvěna pocitu někoho, kdo u něj probděl noc. 
Bolest? Nepřišla. Tepání v hlavě. Ztuhlá záda. Ani svíravý pocit kolem srdce. 
Takže morfium ještě působí. 
Otevřel oči. Velmi nerad. Nenáviděl to. Pohladil stolek, zvedl sklenici s vodou. Oddechl si. 
Nejdřív si mysleli, že je slepý, ale on jenom nic nepoznával. Až dotykem. 
Nepoznával ani slova. Rozuměl, ale když chtěl promluvit, nedávalo to smysl. 
Následovaly výbuchy vzteku z frustrující bezmoci. 
Ale doktor byl trpělivý.
"Lepšíte se, pane Reuss," opakoval mu denně.