Noc

Za pár hodin poznali, že zaklínači není vůbec dobře. Byl stále více bledý, vypadal unaveně, sotva se držel na koni.

Elzee pohlédla na jeho záda. Zranění vypadala ošklivě, rány byly stále více zanícené. 

"Nalej na ně ten mléčně bílý lektvar," pronesl Geralt apaticky.

"Máš jej jen trochu, musíme spěchat do města." 

Lektvar pomohl jen na chvíli, žádný výrazný efekt nepřinesl. Jeli nocí dál, naštěstí Klepna sama dokázala nést Zaklínače, který se na ní jen malátně držel. 

Východ slunce nad hradbami města byl pro ně jako polibek dávné lásky na přivítanou, jako hřejivé světlo v temnotě.

Věděli, že tady zaklínače zachrání.