Mezi námi skokany

„Co říkala?“

„Baští skokany jako jednohubky!“

„Jednou hubou?“

Alberto kývnul.

„Kéž jí čelist vyskočí z pantů! Horní i dolní! Nechutně velkohubá žabožroutka!“

Kulevra skončila s přeměřováním a začala se hladově svíjet kolem žabáků: „Ssspolknu vásss, ssspocívám, šťassstně ssstrávím!“ 

Smyčky se utahovaly.

„Co uděláme?“

„Budeme jednat chladnokrevně!“ 

Alberto zamrznul.

„Troubo!“ Skokan se k němu naklonil a tichounce mu zakvákal do sluchových kůstek: „Sleduj tělo. Vlnu za vlnou. Čti její pohyby. Až polkne a přimhouří oči, použij svoje Cuisses - Grenouilles!“

„Co sssi to šeptáte, sssákussky?“ kličky se zrychlily. Užovce začaly odkapávat sliny. Napjala břišáky, zavlnila se jako exotická tanečnice a polkla.

„Skoč!“