Volba

Pohybovala se se stádem, které jí přijalo, jako by tam patřila vždycky. Každým dnem v ní sílily instinkty a sláblo vědomí, jaké to bylo být člověkem. Cítila směsici radosti ze vzájemnosti a zároveň úzkosti, když se ocitla na chvíli sama. Napínala uši a kdykoliv se ozval nějaký nečekaný zvuk, rozeběhla se. Celý den hledali, potravu, vodu, bezpečí. Když odpočívali, občas jí hlavou probleskla vzpomínka, třeba na časy, kdy jejím největším problémem bylo, když došlo kafe nebo vypadla wifina. Teď jako by cítila život v každém nadechnutí, ale také s každým výdechem cítila smrt. Vážila ty dva životy, lidský a zvířecí.