A láska má tě neděsí?

"Počkejte, vyměním vám obklad." 

Bratr jejího zaměstnavatele byl nevděčnější pacient než její malí svěřenci. Bolest hlavy ho činila zranitelným a podrážděným.

Bezděky se pousmála a zažitým gestem ho pohladila po hlavě. Zarazila se, když její prsty ucítily pod vlasy díru v lebce.

"Co se vám stalo?" 

"K vám se nedonesly drby, jak se Alfred Reuß zbláznil? Nebo to bratr nakonec dokázal ututlat?"

Zastyděla se. Dosud si nevšimla, že jeho věčně zamračený výraz je způsobený pokleslým koutkem.

Odtáhla ruku, ale Alfred její dlaň zachytil. 

"Nezlobte se. Když se mnou půjdete zítra do divadla, povím vám celou pravdu. Do posledních krvavých detailů."