Sestup na návrší

Pod nimi spěchala řeka, která dělila Lučné vrchy na západní a východní. Cítil, že se již brzy budou muset snést k zemi. Kousek dál spatřil shluk skal a větších kamenů. Shora připomínaly lidskou hlavu s otvorem v čele. Traviny vlnící se ve větru zase vlasy. Náhoda nebo nápověda?

Přistáli. Sotva se drápky dotkly země, kouzlo pominulo.

„Nic tak úžasného jsem ještě nezažil,“ vydechl jeden z mužů za jeho zády a jeho druh hlasitě přizvukoval.

„Pane, nevím, kdo jste,“ Borlan k němu přistoupil a lehce se uklonil. „Ale zachránil jste nám oběma život. Nevím, čím vám to mohu splatit…“

Trnilam věděl.