Ehm. Nevím, kde se ve mně vzalo tolik pesimismu.
Upozornění: možná je to tak trochu depresivní...
A trochu OOC. :)
Když vystupoval z taxíku, nebe bylo azurově modré. Byla to pouhá návnada absurdně kontrastující se siluetou na střeše.
Pak se nebe zatáhlo šedým povlakem. A Sherlock padal. A padal.
Teď stál John na stejné střeše. Uplynul rok. A nebe bylo stále stejně šedé.
Nemělo to smysl. Nic. Život ani kariéra. Padající postava ho pronásledovala ve snech. Držela mu otevřené dveře do prázdna. Zvala ho dál. Bylo by neslušné odmítnout.
John vystoupil na okraj střechy. Ostrý vítr mu vehnal slzy do očí. Snad naposledy.
Zhluboka vdechl vůni počínajícího jara.
Vykročil.
Nebe téměř zčernalo.
A chodník byl tak blízko.
Tak zatraceně blízko.
Kdo se v tom bude snažit najít to téma, tomu půjčím dalekohled. :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Teda... skoro bych se bála,
Rya
Teda... skoro bych se bála, že opravdu skočí, jak je to přesvědčivé.
Moc děkuji :)
Azereth
Moc děkuji :)
Teda nevědět, že neskočí, tak
Carmen
Teda nevědět, že neskočí, tak tu máš rozhořčený vynervovaný komentář. :D (Což je implicitní kompliment ohledně toho, jak dobře je to napsané. ;) )
:D
Azereth
Děkujík :)
To bych přece nemohla Johnovi udělat, že. :)
Chodník byl zatraceně blízko
Aplír
Chodník byl zatraceně blízko a tohle je zatraceně dobré.
.
Azereth
*nedostává se jí slov*
Já... opravdu moc děkuji. :)
Ach jaj. Měla jsem radost, že
strigga
Ach jaj. Měla jsem radost, že už jsem si dva týdny neokousala nehty, ale u tohohle pohořely..
:)
Azereth
Moc se omlouvám :)
Beru to jako kompliment :) Díky :D