Byla už noc, když se Daniel vracel ze školy.
Mimoděk pohlédl na nebe. Mezi hvězdami visel srpek měsíce. Podobal se lodičce plující mořem tmy. Daniel si vzpomněl na starou ukolébavku.
Bože, pohoupeš mě na měsíčku?
Maminka už zhasla svíčku
a já musím jít spát.
S anděly radši bych poletoval
a na měsíčku se pohupoval.
Jenomže musím spát.
Bože, pohoupeš mě na měsíčku?
Slibuji na svou dušičku,
že potom budu spát.
Písnička mu zněla v hlavě celou cestu domů. Byl by se o ni rád podělil, ale všichni už spali. O něco později usnul i on.
S kouskem nebe pod víčky.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je tak krásné a pohádkové
Terda
To je tak krásné a pohádkové :)
Tak moc krásný, zpěvavý a
Zuzka
Tak moc krásný, zpěvavý a pyžamový :)
To ti bylo tak zvláštní,
strigga
To ti bylo tak zvláštní, zrovna jsem vystoupila u nás na zastávce a vzhlídla k obloze a uviděla ho tam, srpeček, a napadlo mě, jak jsem povrchní, když si při takovým pohledu řeknu pokaždý jen "krásný"... a přemýšlela jsem, jak jinak to, co cítím, tedy vyjádřit... a hned nato jsem si přečetla tohle drabble a úplně jsem ho viděla. Děkuju!
To je tak krásný... takový
Peggy
To je tak krásný... takový něžný, romantický s trochou nostalgie... Nádhera!!!
Děkuji vám za komentáře.
Profesor
Terda: Dík.
Zuzka: I tobě děkuji.
strigga: Podobná situace inspirovala i mne. Díky ti.
Peggy: Děkuji vřele.
Krásný!
Bilkis
Krásný!
Dík.
Profesor
Dík.