Tiché hvízdnutí

Šňupálek jednou Fififjonce slíbil, že jí půjčí harmoniku, aby si mohla zase zahrát.
Měli se sejít u potoka - ne, vlastně u řeky!
Moc se na to těšila. Představovala si, jak melodie vklouzne do vody a popluje tam, kam Šňupálek vždycky zjara odchází.
Čekala dlouho. Lokýnky jí úplně zvlhly. Párkrát kýchla, přitáhla si šál. Od vody šla zima.
Nepřišel. Asi zapomněl.
Nakonec tam Fififjonka seděla sama, pouštěla po hladině aspoň proutky a tiše si pohvizdovala.
Šňupálek už byl dávno za horami. Ale protože věděl, že sliby se mají plnit, nechal harmoniku ležet na kuchyňském stole s lístečkem Mám ještě jednu. Š.