Letec

Stačilo jen roztáhnout křídla a mírně povyskočit. Silný vítr se o už další postaral sám. Uchopil ho a zdvihl. Nesl ho stále výš a výš, v zdánlivě nekonečné spirále. Křídla vibrovala, jak vítr obtékal jejich hrany. Svištěl, šuměl a povídal. Chladil.
Bylo to příjemné.
Natolik příjemné, že téměř zapomněl na nával, na dav cizích návštěvníků, jenž se nahrnul na jeho oblíbené místo.
Taky si chtěli zalétat.
Jakpak jim to asi jde?
Podívá se.
Bez námahy klouzal oblohou a s údivem hleděl na neobratné letecké pokusy tvorů pod sebou.
Lidské tělo má naprosto neaerodynamický tvar.
Pocítil soucit.
Každý nemůže být drak.