Odhodlat se

"Dobrou noc a ať tě blešky štípou celou noc. Ještě pusu. Tak, a zavřít oči a spát!"
Za maminkou zaklapnou dveře a já zůstanu sama, společnost mi dělá jen hromada plyšáků.
Ještě chvíli počkám, zadržuju dech a špicuju uši - není venku slyšet nic? A neslyším něco tady?
Posadím se na posteli s prudce bušícím srdcem. Pak si dodám odvahy, zhluboka se nadechnu a konečně se podívám pod postel.
Nejdřív vidím jen černočernou tmu a nic víc. Potom se z ní vyloupnou šedivější stíny zatoulaných hraček... a pak on. Bubák.
Chvíli na sebe koukáme a pak se usměju. Osvald se vrátil!