Tohle město není pro umělce

Pokerovým turnajům jsem nikdy neholdoval.
Tehdy mě tam pozval sám ďábel.
Budu upřímnej, nijak mě nevábil. Jednoho krásnýho večera prostě přišel, ke spánku mi přiložil revolver a se slovy: „Chybí nám hráč.“ mě v podvlíkačkách odtáhl až do saloonu.
Hra byla vyrovnaná. Napínavější než čekání na zavážku whisky. A moje prádlo skrznaskrz propocený.
Na konci večera Francis Blade, místní podivín, shrábl šerifových 200 dolarů, smotal je do úhledný ruličky, tu pak s úsměvem zapálil a nad jejím plamenem rozbafal svůj doutník.
Nikdy nehrál pro peníze. Uměl a pro umění hrál.
Pro umění za rozbřesku zemřel.
Šerif pro peníze střílel často.