Jsou zpátky

Seděli pod hradbami a schovávali se. Poslední dobou se Karlštejn opravdu změnil.
„Jsou všude,“ postěžoval si kuchtík Honzík.
„To mi povídej,“ přikývl kovářský tovaryš Arnošt. „U nás by pořád chtěly zametat. Já chápu, že zametat se musí, ale snad to zvládnu sám, ne?“
„Ty máš alespoň chlapskou práci,“ povzdechl si Honzík.
„Tvoje koláče jsou ze všech nejlepší,“ prohlásil kovář a položil mu svalnatou paži kolem ramen.
„Díky,“ pípl Honzík. „A co… co ona?“
„Je tady zas,“ svěsil hlavu kovář. „A mistr mi chce předat kovárnu. Už dlouho se tomu vyhýbat nedokážu.“
Dlouze se podívali jeden druhému do očí.
Zatracený ženský.