Exil

Zamračeně pozoroval vlny hladící pobřeží.
V pěsti svíral keramický střep a vzpomínal na zašlou slávu.
Půlka jich panikařila, z rozumných důvodů, druhá půlka situaci podceňovala, kvůli několika vítězstvím.
Ukázal všem.
Přesvědčil je vzdát se peněz z nových dolů a postavit loďstvo, loďstvo jaké Řecko ještě nevidělo.
Prý to dělal jen pro zisk.
Možná, pomyslel si a usmál se.
Zbavit slabochy velení a vládnout armádě i flotile nebylo nepříjemné.
Jeho podlost, kvůli které ho vyhnali, bývala nutná, bez ní by Peršany na mělčinu nenalákal.
Ale jakmile se začaly ztrácet peníze, měli s tím problém.
Rozmáchl se a mrštil ostrakon do moře.