Fuck this shit

Proč si člověk vždycky přizná, že si toho na sebe navalil moc, až když je toho skutečně přespříliš? A proč se vždycky najde něco, co najednou do toho požáru workoholismu, uzávěrek a neustávajících povinností, ještě přilije olej (a založí oheň ještě o pár bloků vedle)?
Totální vyhoření. Kolaps. Hoří mi deadliny, hoří mi koudel u zadku, hoří mi podělaný muffiny v mý podělaný troubě. Totální vopruz. Únava. Ani hýbat se mi nechce. Nemůžete to prostě pochopit? Je toho na mě sakra moc! Já už nechci. Jenom klid.
Fuck this shit, klid budu mít v hrobě, tohle drabble ještě musím napsat.