Dnes už zase mírumilovně. :)
Školní rok 2004/2005, je mu 15.
Četla je se zatajeným dechem a rozšířenýma očima. Četla je vícekrát než ty ostatní. Četla je, aby se ujistila, že si z ní nedělá srandu. Četla je, protože mu rozuměla. A četla je, protože z nich měla radost.
Byly v nich zážitky a postřehy. Byly v nich sny, přání a touhy. Byly v nich popisy, představy a dojmy. Byly v nich otázky, ale také odpovědi.
Když paní profesorka S. přijímala Ondrovy slohové práce z angličtiny, jindy plachý chlapec se jí vždy zadíval do očí. Chvěly se jí ruce, když si uvědomila, že to, o čem píše, by nikomu jinému nesvěřil.
A ano, je to možné, zčásti inspirováno reálnými osobami. :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je krásný. :))
strigga
To je krásný. :))
Děkuju. <3
Dangerous
Děkuju. <3
Moc hezký :)
Zuzka
Moc hezký :)
Dík. ^^
Dangerous
Dík. ^^
Když on je taaaak... taaaak..
Kleio
Když on je taaaak... taaaak... a hrozně moc! <3 A profesorka S. taky ujde. ;)
Jo. <3 Hehe. ;)
Dangerous
Jo. <3
Hehe. ;)
Líbilo! Dobře, že o tom mohl
Rya
Líbilo! Dobře, že o tom mohl psát (i když jenom cizozemsky, chudák!)
Nechtěla jsem tam nechávat
Dangerous
Nechtěla jsem tam nechávat češtinu, protože v angličtině píšeš různých "slohů" hodně, pořád něco, v češtině by se asi moc nevypsal... :) A jazyky mu jdou. A někdy je jednodušší něco vyjádřit v cizím jazyce, než to natvrdo napsat česky. :)
Dík!
Jak pro koho! ;)
Rya
Jak pro koho! ;)
Tak jo. :D
Dangerous
Tak jo. :D
Myslela jsem, že to často nezní tak definitivně. :)