Osamělý

Viděl to všechno. Radost, naději, smutek, zabíjení. Umírali všichni. Lidé, trpaslíci, elfové i skřeti.
Díval se na to hemžení a stále jasněji si uvědomoval, že je mu to jedno. Je mu jedno, kdo vyhraje, kdo zemře a kdo přežije. Záleželo mu jen na jediném. Potřeboval Ho. Cítil se jako matka oddělená od dítěte. Neúplný. Nešlo o to, jak vypadal, nešlo o to, kde žil. Jen ho mít u sebe a byl by šťastný.
Poznání přišlo jako blesk z nebe. Byl tady! Na jediném místě, kde mohl zemřít.
"Prosím, zachraňte Ho!" křičel celou svou myslí. Jeho věrní poslechli, ale...
Pozdě. Prohrál.