Zpovědní tajemství

Probděli jsme noc.
Šerifova zpověď byla dlouhá jako cesta Údolím smrti. Byla drsná a vyčerpávající. Na jejím konci žíznil po mým pochopení. Dokonce po něm volal tak hlasitě, že jsem mu musel přikrýt ústa dlaní.
„Já tě nesoudím! Ale oni by mohli! Tohle město je prohnilý do základů, přesto si troufám tvrdit, že ještě pořád není připravený na teplýho šerifa.“
„Co mám dělat? Vzdát se funkce? Opustit město?“
Uvnitř jsem soupeřil s touhou toho grázla odehnat.
„Netřeba utíkat,“ řekl jsem nakonec. „Oba víme, že tahle láska se nikdy nenaplní. Zůstane jen ve tvým srdci. Čistá, neposkvrněná a silnější než nenávist.“