Na horké židli

Nesnášel lidi. Opovrhoval jejich malichernými starostmi, jejich maskami, kterými všichni do jednoho zakrývali vlastní malost. Vynakládali nechutně mnoho úsilí, aby zapomněli, že jejich úsilí nemá smysl.
Občas přimhouřenýma očima poměřoval lebky kolemjdoucích a odhadoval, kolik v nich mají šedé hmoty. Kdykoli si uvědomil, že je obklopen mobilními květákovitými útvary, sevřel se mu žaludek. Bylo to ale snesitelnější, než zaměřit pozornost na věci viditelné pouhým okem. Záhyby na opotřebované kůži kolem úst. Příliš čisté ruce. Zautomatizované záškuby loktem. Detaily, ve kterých se skrývaly vesmíry.
Nesnášel lidi. Byli tak malí a oškliví.
„Proč chcete studovat psychologii?“ zeptal se ho předseda přijímací komise.