Ctěná návštěva

"Pepíku? Pepíku, prosím, nech už toho kutění. Připrav se. Umyj si uši. Sestřenka Maruška tu bude co nevidět." Anča si nervózně přihlazovala růžové šaty a už poněkolikáté zametala zápraží.
Pepík jen cosi zavrčel. Po chvíli se vynořil z dílničky, usedl na zídku a rozkopl pár kamínků.
"Je to strašně vzdálená příbuzná. Sestřenka to není ani náhodou."
"Možná ne, ale určitě je to spořádané děvče. I když je nutrie."
Pepík vyvalil oči.
"Nutrie? Báječné. Jakmile se jí nebude něco líbit, cvakne zubama a...,"
Jeho slova zanikla v těžko identifikovatelných melodiích linoucích se z fialového favoritu.
"Ančo! Pepo! Zdár! Punk neni mrkef!"