Studená válka

Pondělí ráno. Ještě jsem neměl čaj. Nicméně i tak si všimnu neobvyklé atmosféry ve výstrojním skladu. Nejistota? Hrůza? Děs?
„Kdopak nám vyhlásil válku?“
Jeden svetřík promluví.
„Zdá se, že Aljaška.“
„Aljaška? Nejste opilý?“
V inboxu čeká třicet zpráv. Většinou popisy mé bídné smrti rukou zmrzlého agenta, poslaného omylem do země věčného ledu.
„Ach tak.“
„První e-maily dávají ještě smysl; poslední jsou o přepadení výstrojního skladu tlupou ozbrojených mrožů na amfetaminu,“ dodá svetřík. „Co budeme dělat?“
Pokrčím rameny. „Vím já? Pošlete na Aljašku bednu mrkve. Ať si tam 007 staví třeba sněhuláky. Tohle je nevychovanost. Dokud se nepolepší, zpátky se nedostane.“