Pod vrcholem

Hehe, tihle jsou nejlepší! Já je znám hlavně z Rakouska. Taková ta situace, kdy se s celou skvadrou ráno vymotáte z chaty, celí rozlámaní z včerejšího výstupu, před chatou si rozbijete tábor a vtom kolem vás proběhne takovej ten rakouskej děda v sandálech a míří nahoru na Spitzmauer. Pak si teda vaříte ten čaj, tu snídani, brbláte, balíte se, vyrážíte, vracíte se, páč někdo zapomněl pláštěnku, a když znovu vyrážíte, proběhne kolem vás dědula znovu, tentokrát dolů. :D

to snad není možný. A drable samo o sobě je moc dobrý.

:D :D :D Tohle mě odrovnalo. Ten dědula je teda frajer!

Dobrýýý. Ale následovat p. Čupu nebudu.

Výborná historka! :)

To naštve. :)

Jo při pohledu na takové, má jeden chuť se jít zahrabat a pohřbít své turistické ambice :D

A mně to asociuje skotské babičky :D Vy máte hysterický záchvat uprostřed cesty, co se tváří jako potok, na lavinovém svahu za větru o síle orkánu... a ony vás předběhnou s dobrosrdečným varováním, ať neuklouznete a za lehké konverzace o sušenkách pokračují křepkým tempem dál.

My jsme jednou vyrazili na Kleť v den, kdy tam byla nějaká soutěž o Himalájského tygra, a než jsme vysupěli nahoru, tak nás někteří soutěžící minuli i osmkrát :-)

Vivat čiperný dědula!

Ján Čupa - tak ten teď odrovnal i mě. :D

Takže krajan :-)

Moc se mi líbí, jak do zpracování svých textů umíš skvěle zakomponovat různé věci z běžného života, které tě nějakým způsobem oslovily.

Naprosto skvělé!