Kdo chce bít psa, najde si klacek

Když jsem se zmáčený vrátil z prohlídky mostu, stál v chodbě Milouš. Řekl, že když se křičí do lesa, ozve se ozvěna a že co je doma, to není pro něj. Když jsem na něj zůstal zírat s otevřenými ústy, oznámil, že kdo kam chce, máme mu tam pomoci a nadutě odešel.
Při svlékání jsem pak přemýšlel, jakým omylem se Milouš dostal do mé, jinak docela normální rodiny. Asi je pravda, co se říká. Jablko nepadá daleko od stromu.
Večer jsem se z čirého zoufalství přidal k dědečkovi na Saturninovu lekci džiu-džitsu. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.