„A ježte se mi, ježte,
vy fůry foremné, a běžte, koně, běžte,
ať praská náprava, jen když jsme schovali
své snopy pod střechu, než běs se provalí.
A rychle k mlátičce, a podávejte na vál!“
„Je to opravdu takové?“ přerušila ho Kala. Pokrčil rameny. Dneska spali ve stanu – byli opět na cestě. Za těch několik měsíců si vytvořili vlastní rituál. Aby zakryli ticho, vzájemně si předčítali.
„Vždyť víš, většinou je to prostě práce.“
„Nevím. Vždycky jsem žila ve městě,“ připustila.
Podívali se na sebe s tichým porozuměním. Oba na okamžik pocítili totéž: tohle je také život, který jsem mohl mít.
Předčítají si Josefa Palivce. Včera jsem se totiž podívala na téma, usoudila jsem, že to fakt už nedám, začala jsem pomalu usínat u čtení a najednou – mlátička!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
jeden nikdy neví, odkud se
Aries
jeden nikdy neví, odkud se inspirace vynoří. Líbí
Přesně jak napsala Aries :)
kopapaka
Přesně jak napsala Aries :)
Nevím jak kdo to má, ale osobně musím skoro hodně prořezat, většinou až naúplný základ - jinak by to všechno bylo hodně 18+++
:)