Dceři

Fandom

Úvodní poznámka

A modlím se: Ať Bůh Tvé kroky chrání,
až sama rozeběhneš se za štěstím.
Ať na tvou cestu jasnou od svítání
nepadne z hříchů našich ani stín.
(Jan Zahradníček, Dceři)

Drabble

Nebudeš to mít snadné. Nikdo z nás v životě nemá. Ale Ty budeš pykat za svého otce. Ty budeš vždy srovnávaná se svými staršími sestrami, které jsi neměla šanci poznat. Díky jejichž smrti tady jsi. Jak bolestné dědictví.
Nevzdávej se! Rosť, rozkvétej, raduj se z každého paprsku slunce. Nenech se pohltit leviatanem této doby. Nedovol, aby Tě Tvá předminulost spoutala řetězy smutku. Tancuj životem, i když budeš mít na nohou koule s pískem. Odpusť mi, nám, druhým.
Nemohu Ti teď být nablízku, ačkoli si nic nepřeji více. A až přijdu, bude to jen nakrátko - necelých pět měsíců. Nestačíš si zvyknout.

Závěrečná poznámka

Píše Jan Zahradníček své dceři Marii (*1957). Když roku 1956 zemřely na následky otravy houbami Zahradníčkovy dcery Klára a Zdislava a on sám byl propuštěn na jejich pohřeb, všechno nasvědčovalo tomu, že do vězení už se nebude muset vrátit a zbytek trestu mu bude prominut. Nicméně do věznice znovu nastoupil a seděl ještě další čtyři roky. Z dvoutýdenního pobytu doma se o tři čtvrtě roku později narodila dcera Marie, kterou Zahradníček poznal až po svém propuštění v květnu roku 1960, necelých pět měsíců před svou smrtí.

Téma

DMD č. 11. pro 11. 4. 2022. Téma: Neboj se rozkvést

Tohle je tak strašně smutný a

strigga

4 roků zpět

Trvalý odkaz

Tohle je tak strašně smutný a nádherný zároveň. Úplně fyzicky mě to bolí a je mi z toho do breku.

Já jsem se k Zahradníčkovi

Kumiko

4 roků zpět

Trvalý odkaz

Já jsem se k Zahradníčkovi dostala právě přes tuto báseň (která byla v jedné učebnici). Přijde mi prostě fascinující, že on jakožto člověk, kterému se dělo takové ohromné příkoří, stejně píše o svých (což je obsaženo v tom "našich") hříších. To je pro mě neuvěřitelná pokora. Děkuji moc, že to čteš.