Ještě že mám v pořádku očkování

Když mě otec se slavnostním výrazem postrkoval směrem na zahradu, připadal jsem si jako ve snu. Nové kolo! Oni mi ho vážně pořídili! Málokdy dostanu, co doopravdy chci. Tetelil jsem se blahem. Dokud...
"To jako vážně?" pokusil jsem se potlačit skřípění hlasu. Pohled na skládačku, která jako by vypadla z výstavy 'Úžasný svět koroze', mě připravil o všechna slova a sny naráz.
"Samozřejmě, synu. Však sis to zasloužil," pravil otec, hrdě mě poplácal a taktně se vzdálil, aby nebyl svědkem toho, co patrně považoval za slzy štěstí.
Asi jsem měl specifikovat, že tím novým kolem jsem nemyslel "nové pro mě".