V. zastavení

Míval pocit, že ustrnul na místě. Přestával si být jist, že jeho život má nějaký smysl. Synové rostli jako z vody, ale často měl dojem, že trochu jako dříví v lese. Je to moje vina? hlodal v něm červíček pochybnosti. Jablko nepadá daleko od stromu.
Prudce a nečekaně narušila jeho existenciální marasmus bouře. Zdálo se, že běsnící hrůza snad vyrve všechno i s kořeny. Zkoušel bojovat, ale brzy pochopil, že jestli se bude dál stavět na odpor, zlomí se. Neochotně a nešťastně se dub vyvrátil z kořenů, padl do řeky a tam zachránil nešťastníka, který by se byl jinak utopil.