Brno 2

Vcházíš z ranního šera, těžké dveře za tebou zapadnou a ztlumí hučení posledních rozjezdů a zvonění prvních šalin. Vystoupáš po schodech a vedle dveří na číselníku vyťukáš kód ve tvaru vánočního stromku. Procházíš chodbičkou s levným linoleem, které pamatuje nejspíš ještě Husáka, a slyšíš, jak se probírají tiskárny, hlučné a třesoucí celým světem uvnitř. Cítíš vůni papíru, na stěnách míjíš plakáty na pojištění, hezkou dovolenou v podnikové chatě a varování před chemickým útokem. Všechny vypadají stejně zašle. Pohladíš umakart a chladný kov z první republiky, odejdeš stejnou cestou a dolů se svezeš páternosterem. Někde za tebou poslední pošťák naposled zhasne.