Nad srázem

Je krásný jarní den, slunce svítí, ptáčci zpívají a nahoře na skalnatém srázu stojí chlapík s kyticí květin a zamyšleně se dívá dolů na hladinu.
Zpovzdálí ho pozoruje druhý muž, který se za chvilku osmělí a osloví prvního:
„Dobrý den, promiňte že ruším, ale už vás tu vidím poněkolikáté a tak mi to nedá. Chodíte sem často, že? Kvůli tomu klidu? Ta voda je poslední dobou velice tichá…“
Chlapík se otočí a zamyslí se:
„Víte, z tohoto srázu tam dolů před nějakým časem spadla moje manželka. Jestli je to jako u nás, tak tu vodu prostě jenom nepustí ke slovu.“