Protože tě mám pořád rád

Vodopád jim šuměl za zády a les stínil, jak tak seděli na okraji pastviny. Na svahu pod nimi se klidně popásaly ovečky, nic netušící o architektuře, hierarchii ani hrůzné historii dávného Eregionu.
“Proč jsi mě vytáhl pást?” zeptala se Celeamin svého staršího bratra. “Máš starost, aby mě kluci nevyslýchali?”
“Možná,” odvětil Ceirdil.
“Nakreslila jsem jim kovárnu.”
“No právě.”
Hleděli jeden na druhého, četli si v očích pochyby a nevyřčené otázky.
“Nemusíš dělat, že tě to nebolí,” řekl zvláštně něžně. “Máš právo říct, že o tom nechceš mluvit.”
Usmála se. “Mám i pěkné věci, o kterých jde mluvit. Třeba nás dva.”