Neco takoveho jsem chtel napsat na Hluk ticha, nez me napadlo postrasit lidi, ze zabiju Hanse...
Jak nám Raconteurs zpívají, že je mnoho odstínů černé, tak je spousta příchutí ticha. Asi nejvíc na mě působí ticho po koncertě. Do uší se nahrne ticho, co vlastně ticho není, ale spíš úplně slyšitelná prázdnota, co odráží prázdnotu, když se dav před pódiem vytratí, poslední reflektor zhasne, zbyde jen vakuum a technici, co balí aparát. Má to svoje zvláštní melancholické kouzlo, Kolikrát jsem takhle stál u pódia a jen se koupal v té atmosféře, ten pomíjivý okamžik, uši pořád ještě zalehlé, malinko zvonící. A pak je čas pomoct kapele naložit věci do dodávky a moment je pryč. Do příště.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tý jo, to je skvělý, já to
Aries
Tý jo, to je skvělý, já to dám do oblíbených. Nikdy jsem tohle nezažila, ale úplně živě si to teď umím představit
Ten pocit jsi vyvolal úplně
kytka
Ten pocit jsi vyvolal úplně dokonale! A teď něco podobného mám po skončenĵ dubna...
Krásně jsi přenesl vjemy do
Aplír
Krásně jsi přenesl vjemy do drabble.