Chuť rozmarýnu

Přemýšlivě se zakousl do kusu masa. „Už dlouho jsem nepotkal našeho souseda.“
Lecter si utřel koutky úst ubrouskem. „Není ten rozmarýn trochu moc aromatický?“
„Hannibale, kdes dneska celý den byl? Máme na večeři důchodce od vedle?“
„Jsi tak podezřívavý.“
„Co provedl?“
Bylo zbytečné zatloukat. „Kradl nám noviny z prahu.“
„Gauner prašivý,“ odkašlal si Will. „Možná by ten rozmarýn krásně doplňovala příchuť citrusů.“
„Výtečný poznatek. Maso by bylo jemnější, zejména pokud jde o tohle věkem sešlé prase.“
„Příště, než zmizíš a budeš se chtít zase pobavit, nebuď sobec. Víš, že rád sleduju tvoje umění z první ruky. Někdy doslova.“
„Ovšem, Wille.“