V soutoku času

V noci jsem šel městem. Pořád mě něco hnalo dál a dál. Zahnul jsem za roh a ...najednou jsem ho uviděl. Byl zraněný a oni na něj doráželi.
Byl to instinkt.
Ani jsem nevěděl, kdy jsem měl v ruce nůž.
Pak oni leželi v krvi na zemi a ten druhý se na mě vděčně díval.
Pak mě poznal.
"Co tu...?"
"Potřeboval jsi pomoct."
Kývl.
Nabídl jsem mu ruku a on ji přijal.
Čas se prolnul.
Ošetřil jsem ho.
Dovedl ho k Černému hradu.
Stisk rukou.
Úsměv.
Bouře se hnala od západu.
Blesk proťal nebe.
A zas jsem byl doma.
Sám.