I robot se utne

Planeta byla pustá.
Život na ní nikdy nevzniknul, voda ji opustila už před miliony let, a většina atmosféry krátce potom. Neměla ani žádný měsíc nebo kamenný prstenec a stážista, který ji zanesl do databáze, se tím ani nechlubil v hospodě.
Na hraně jednoho z bezejmených kráterů seděl robot. Zdálo se, že se do prachu boří o dost víc, než odpovídalo mizivé gravitaci. Na kolenou měl položenou kalkulačkou a čas od času si povzdechl. Konečně došel k výsledku. Číslo mělo desetinnou čárku a spoustu nul.
“Zrovna dneska musím udělat chybu v součtu,” zabručel Marvin.
“Podle tohodle jsem měl už dávno zrezivět.”