Zrada

Přál jsem si, aby ten moment zůstal navždy. Její rty přitisklé na mých, její ruce v mých vlasech a moje ruce kolem jejího pasu.

,,Zůstaň přes noc,“ prosil jsem ji.
,,Nemůžu brouku,“ pronesla a začala si sbírat věci.
,,Doprovodim tě aspoň na zastávku, ať nejdeš sama,“ zvedal jsem bundu ze židle.
,,Nejsem malá!“ poslala mi vzduchem polibek a zabouchla dveře.

Vykoukl jsem z okna, abych ji viděl.

Stála tam a NĚKOHO OBJÍMALA!? Tak proto nemohla zůstat, DĚVKA. Všechno se mi zhnusilo. Dosedl jsem zdrcenej zklamáním na postel.

,,Miloval jsem jí,“ šeptal jsem, ,,ale asi jsem byl jen hlavou v oblacích.“