Čaj o páté

Pobaveně jsem sledoval muže naproti mně. Pot mu smýval bílý pudr a myslím, že jsem v jeho paruce zahlédl kus dlaždice.
Seděli jsme v salonku. „Nabídněte si, můj pane.“ Pokynul jsem k tácu se zákusky. Můj společník vydal jakési vykvíknutí. Jeho pohled nepřestával těkat po trofejích, zdobících zdi.
Decentně jsem si odkašlal, s úmyslem upoutat jeho pozornost. „Pokud Vám to nebude vadit, zeptal bych se na několik drobnosti.“ Dal jsem mu chvilku, aby má slova vstřebal. „A dobře zvažte, co nakonec povíte. Řekněme, že jednáte na své vlastní nebezpečí.“
Vycpané hlavy předchozích návštěv mi s tichou útrpností dávaly za pravdu.