Hans

Ve škole se o něm za jeho zády říkalo, že je to mlátička. Rozložitý kluk, široká ramena, hlava téměř kdesi v nebi. Inteligence nízká, ochota učit se pramalá. Úkoly násilím vymáhané od drobnějších a chytřejších spolužáků, ročníky prolézané vcelku náhodou, u učitelů neoblíbený.
A pak se to změnilo.
Oblíbenost se zvětšila po přeborech. Jedno vítězství za druhým, běh, skok. Rodiče těch správných názorů a on o tom taky moc nepřemýšlel. Ideální materiál pro hnědé košile.
Všichni si oddechli, když odjel. Pro slávu, pro Říši.
A nikdo tu mlátičku nelitoval, když kdesi daleko na východě padla pro ty zatracené hnědé košile.