Deset

“Chlapče, chlapče, snad tě omlouvá mládí a naivita,” povzdechl směrem ke schoulenému tělu.
“Zatím jsem o tom nechtěl slyšet, ale spiknutí proti Chrámovým představeným...” káravě zakroutil hlavou a nechal mladíka vynést z cely.
“Dneska to nebude sluneční kůl,” řekl laskavě a podíval se z okna. Ač k polednímu, stmívalo se.
“Ale neměj strach, vybereme náhradní program.” Úsměv.
“Těmhle říkám svišti,” zálibně přejel po řadě kovových válečků.
“Obvykle jich používám všech deset, ale ty užs měl tu čest s jejich příbuzným hryzcem.”
“Takže,” jemně mladíka pohladil po tváři, “Dneska se konečně dostaneme k tomu hlavnímu.” Zacvakl první svišť.
“Dneska smíš odpovídat...”