Bacha, Wagner!

Ti dva u rohového stolu hovořili šeptem.
„Co ho to popadlo? Kdo je na ty jeho psí kusy zvědavej?“
„Přesně. Jeho hudba je děsná. A my to máme zpívat? Pch. Říkám ti – a já tomu rozumim – je odepsanej.“
„Naprosto. A jak na mne dneska ječel? Příště, až si zas bude dovolovat mu řeknu, co si myslím!“
„Já mu řeknu, co si tu myslej všichni. Že je netalentovaná nula a ta jeho moderní hudba je směšná.“
„Jasně. Ha... viděls ho, jak dneska dirigoval? Ten se u toho kroutil jak...“
„Pšt!“
„Co?“
„Jde sem!“
„Kruci! Á... jé, Richarde, nenapiješ se s náma?“