Hrůzné okamžiky

Už jsem vážně nevěděl, kam jet. Naprostou tmou probleskovaly jen fosforeskující děsivé agresivní příšery. Kamkoliv jsem zamířil, hned jich byly kolem nás celé tlupy a tloukly nám do kapoty. Můj navigátor byl zoufalý. Zprava dobrý, překřikoval řev útočících. Hned jsem zatočil. Tíseň mne úplně ochromila. Sotva jsem dýchal. Snad jim unikneme. Projížděli jsme podivným tunelem. Něco bylo jiné. Hrůzné bytosti zmizely. Konečně! Rozlila se ve mně úleva. Ještě roztřesený jsem vyjel ven. Proboha! To nebyl tunel, ale gigantické rozkročené nohy obra, otce oblud. Právě nás chtěl zašlápnout.
Zprava dobrý, houkl mi syn znovu do ucha a probral mne z mikrospánku.