Ať žije noc!

Už je ráno.
Ten pocit jím projel jako naostřená dýka. Zabodával se hlouběji a hlouběji, až zcela zpřetrhal tenké nitky nočních snů.
Rozmrzele se zavrtěl pod přikrývkou.
Zavřenými víčky cítil stále sílící světlo a vychutnával si teplo šířící se mu po těle.
Ale nemohlo to být ráno. Ne dnešní ráno, ne toto ráno, prostě ne!
Nervózně se ošil.
Je to jen sen. Určitě je to sen, a když se mu zdá, znamená to, že je noc.
Rozhodl se. S námahou rozlepil oko a vystrčil ruku z postele.
Okamžitě přes ni dostal pánví.
Garfield přesvědčeně pokýval hlavou a temně zaskučel: "Pondělí!"