Čistá hnáta kolohnáta

„To nedokážeš. Slyšel jsi ji? Kdo mi šlápne špinavejma nohama na mokrou podlahu, je synem smrti, říkala! Já ji znám, taky bychom týden mohli mít k obědu jen nudle s mákem. To neuděláš, flašku na to!“
„Beru,“ odfrkl akrobat. Lehkým krokem přešel k vytřené podlaze.
Principálka ho sledovala ostřížím zrakem.
Akrobat zkroutil tělo, prostrčil nohy na ramena a už si to po rukou štrádoval přes umytou plochu.
„Že tě praštím hadrem! Co jsem říkala o špinavejch hnátách?“
Akrobat se narovnal. Zamával principálce dlaněmi před nosem.
„Pokud vím, mluvila jsi o nohou. A ruce jsem si předtím umyl…“
Flaška byla jeho.