Sovátko letí do Ďáblic

„Jací jsou, ti amoři, jak jim říkáš?“
„Autoři,“ opravilo Myšáka Sovátko. „Někteří jsou děti, jiní už tak dlouho předstírají, že jsou dospělí, až jim z toho zešedivěly vlasy.“
„Chtěl bych nějaké vidět.“
„Proč ne?“
Tak Myšák vylezl Sovátku na záda a vyrazili.
V bytě na velkém sídlišti bylo ticho a prázdno.
„Nejsou doma,“ řeklo Sovátko.
Jenže někdo doma byl. Od dveří je pozorovaly dva páry zvídavých očí.
„Rychle pryč, Sovátko!“ vypískl Myšák. „Zachraň mě!“
„Aha,“ řeklo Sovátko klidně. „Zapomnělo jsem, že tady nepíšou drabblata jen lidé.“
„Koší,“ obrátil se jeden z těch tvorů k druhému. „Co je to malé šedivé?“